Exkurze do Národního divadla

16.4.2018

Více fotografií

V 8. ročníku pracujeme na projektu Počátky českého divadla. Úvodní část projektu se odehrála ve škole. Žáci byli rozděleni skupin, každé skupině bylo přiděleno jedno divadlo v Praze a skupina si musela připravit si výklad o tomto divadle, otázky k divadlu a vyhledat na mapě, kudy nás ke svému divadlu přivedou. Tímto způsobem jsme si ve všech třídách připravili komentovanou procházku po Praze, kterou jsme realizovali v úterý 10.4. Učitelé se proměnili v pozorovatele, žáci zcela převzali iniciativu, vodili nás po Praze a vykládali o nejstarších pražských divadlech a učili se navzájem.

Vrcholem naší úterní návštěvy Prahy byla exkurze v Národním divadle. Starší generace vnímaly Národní divadlo jako národní symbol, jako Zlatou kapličku, zejména v pohnutých časech bylo místem, kde se psaly dějiny. Dnes už tuto posvátnou úctu necítíme. Ovšem jen do té doby než člověk do Národního divadla vstoupí. Pak si s úctou k předkům připomínáme, že toto honosné divadlo, velkoryse pojaté, bohatě zdobené uměleckými díly, sochami, obrazy, bustami,  jejichž autory byli přední čeští umělci, sochaři a malíři, bylo postaveno z peněz vybraných mezi českými lidmi a výbor na projektování českého národního divadla tvořili čeští intelektuálové, kteří projekt podporovali, protože české hry v té době v podstatě živořily na scénách pražských německých divadel. A nestačilo postavit si Národní divadlo jednou, těsně před otevřením divadlo vyhořelo a bylo třeba postavit ho z velké části podruhé!

Nejkrásnějším momentem exkurze byl vstup do hlediště. Nad námi se vyklenul obrovský prostor, završený nádherně zdobeným stropem s překrásným lustrem. Protipožární opona vypadá jako portál do chrámu a měří 12x12 metrů! Velkorysost divadla, kam se původně vešlo přes 2000 diváků, jsme ocenili ještě jednou, při pohledu z balkónu. Stejně impozantní byl vstup na terasu Národního divadla. Mezi dvěma trigami a devíti sochami je pohled na Prahu a Pražský hrad skutečně krásný. Viděli jsme základní kameny Národního divadla, které byly přivezeny z významných českých míst, Myslbekovu Hudbu, bustu prezidenta Masaryka. Jen Hynaisovu oponu nám nemohli průvodci stáhnout, d​​ivadlo stále žije a kulisáci zrovna připravovali jeviště pro dopolední zkoušení.

Věřím, že tato exkurze patřila k těm, na něž se nezapomíná a že si žáci z Národního divadla ponesou hezkou vzpomínku na celý život.

Zina Nejedlá

Akce - školní rok 2017/18