Jak jsem potkal ďábla v Městském divadle Kladno

28.2.2023

Kladenské divadlo v letošním roce premiérově uvedlo divadelní hru Jak jsem potkal ďábla, která je poctou životu a tvorbě  Oty Pavla, jedinečného spisovatele a tichého blázna spojeného s Kladenskem. Ve středu 15. února jsme se na toto představení vydali s žáky 7., 8. a 9. tříd.

Žáci se s tvorbou Oty Pavla seznamují už v 7. ročníku, o dětství Oty Pavla v Buštěhradě a na Berounce měli tedy povědomí. Nicméně zpracování divadelní hry, život Oty Pavla, dramaticky ovlivněný řešením židovské otázky za druhé světové války, tísnivou atmosférou protektorátu a vypálením Lidic a jeho duševní nemoc, mistrovství, s jakým dokázali autoři hry převést tato témata na divadelní prkna, to vše v našich žácích opravdově zarezonovalo, jak je vidět ve výňatcích z jejich recenzí.

  • " Toto představení je velice povedené a každý od 14 let by ho měl vidět. Nejlepší výkon za mne vykonal herec Jaroslav Slánský v roli Oty Pavla, Jiří Š. Hájek v roli tatínka a Miroslav Večerka v roli pana Proška. Celkově všichni herci si zaslouží poklonu." Albert Okál
  • " Nejvýraznějsí scéna, respektive scény byly pro mě ty, kde k Otovi Popperovi promlouvaly hlasy jeho blízkých a jeho okamžiky, které se mu odehrávaly v hlavě. Velice se mi líbily kostýmy." Adéla Renčiuková
  • "Nejlepší scéna podle mě je dialog Oty a spisovatelů o tom, že citlivá duše je zároveň darem a prokletím." Nikolaj Shaturnyi
  • "Při představení jsem se dokázal sžít  nejen s rasovými nepříjemnostmi, které zažívala rodina Popperových. Připomnělo mi to, jak svět není fér." Petr Daňo
  • " Při odchodu z divadla jsem přemýšlel, jak hrozné je být blázen a plně si to uvědomovat. Rád bych poděkoval celému divadelnímu souboru za vynikající představení." Vojtěch Souček

Dopolední představení se stalo skutečným uměleckým zážitkem. Kladenští herci dali do hry všechno, co hra potřebuje, a jejich nasazení padlo na úrodnou půdu. Žáci chtěli následně o představení diskutovat, každého zasáhlo na jiném místě a opakovaně se ozývaly dotazy, kdy zase půjdeme do divadla.

Učíme děti o druhé světové válce, vedeme je k četbě dobových dokumentů a uměleckých textů, aby si udělali představu o světě a jeho složitosti, ale ve svých 14 letech jsou teprve na začátku poznávání. Představení Petra Svojtky a Jiřího Janků žákům zřetelně ukázalo, že umění má své vlastní, jedinečné klíče, kterými nám poznání světa zprostředkovává.

Zina Nejedlá